Už i za hodně dávných časů využívali naši předkové nejednu rostlinu k určitému účelu. Byliny, které byly považovány za léčivé, našim předkům pomáhaly, když to bylo třeba. A v určité míře se tak děje dodnes, i když my moderní lidé dáváme přednost spíše průmyslově vyráběným lékům, přinejmenším proto, že u tablet a profesionálně vyrobených roztoků víme, co přesně je v nich v jakém množství obsaženo a co to s námi udělá nebo může udělat. Dodnes se ale v nejednom případě sází i na rostliny. Což je někdy dobře a někdy ne. Jak to kdo v kterém konkrétním případě vezme.
Když si vezmeme směsi bylin na výrobu čajů, mohou nám tyto prospět nebo se jimi aspoň nedá nic zkazit. A proto je my lidé vnímáme jednoznačně. Pozitivně. Ale neplatí to samozřejmě ve všech případech. Jsou tu i sporné záležitosti. Například levný kratom. Také jde o zpracovanou rostlinu, ale už ne až tak jednoznačně vnímanou. V zemích svého původu, v nichž není zakázaná, je prostředkem, jenž povzbuzuje nebo uklidňuje, a to v sobě obsaženými opioidy, a zjevně právě kvůli tomu se prodává tam, kde tento prostředek nezakázali, ke konzumaci. A v zemích jako je ta naše?
Tady není kratom zakázaný, ale současně není schválený ke konzumaci. A vzhledem k tomu, že působí podobně jako opiáty, není vlastně divu. Stejně jako je logické, že nikdo nedá ruku do ohně za to, co přesně která rostlina obsahuje, a tak těm, kdo ho konzumovat chtějí, nikdo neřekne, jaké dávkování lze považovat ještě za bezpečné. A tak si u nás můžeme aspoň prozatím kratom kupovat. Ale, což je úsměvné, když se na něj podíváte, jako sběratelský artikl. Jako někdo sbírá dejme tomu poštovní známky nebo se věnuje numismatice, formálně existují i ti, kdo si pořizují sbírky kratomu. I když je každému jasné, že si ho nikdo nekupuje kvůli tomuto zdůvodnění. Že je to jenom alibismus. Protože získá-li někdo na kratomu drogovou závislost nebo se předávkuje, je to jeho problém. Neměl pít svoji sbírku.